Pyrenejský poloostrov je obýván lidmi už 4 tisíc let, svou zemi tu nalezli například Iberové a Keltové, ve 3. Století Kartáginci a Římáné. Ti zde zřídili několik provincií a historie mohla začít. Tolledo, Sevilla, Tarra co, Cartagena (Cartogo Nova) jsou starobylá města, které mají všechny tyto epochy vestavěné do svých zdí. Události, které Španělsko udělaly takovým jaké je, se však staly mnohem, mnohem později. V roce 711 se Tárik ibn Zijádem vylodil se svým vojskem pod skalní usedlinou, která dodnes nese jeho jméno Gibraltar ( Džebel el Tárik-tákyrova skála) a během dalších 4 let si podmanil většinu území dnešního Španělska. Vznikl chalifát Cordoba a země na více jak 400 let přestala patřit k Evropě. Muslimové sice nebránili domorodcům ponechat si svou víru, ale kdo se přidal k islámu, nemusel platit daň, otroci a nevolníci se tím osvobodili a šlechtici si tak zachovali své tituly. Muslimská říše v tu dobu spojovala celý dosud známí svět Indii, Čínu, Egypt a nyní i Evropu. Díky tomuto propojení se do Španělska dostávalo hedvábí, cukrová třtiny, nové číslice, zkrátka věci, o kterých neměl středověký člověk ani ponětí. Země bohatla a muslimské vědomosti pronikaly i do zbytku Evropy. Córdoba se stala nejvýznamnějším městem Evropy. Její učenci, zboží i její zlaté mince měli velkou vážnost. Do Španělska přicházeli z celé Evropy studenti dychtící po arabské učenosti soustředěné v Córdobě a Toledu. Právě v této době se k nám dostali slova jako alchymie, nebo alkohol. Muslimové zkrátka ve 13. Století přenechali Španělům nádhernou a bohatou zem. Palác Alhambra v Granadě, Alcazár (nyní královský palác), nebo mnohé jiné památky z této doby asi nejlíp vysvětlí, jak byla odlišná od zbytku Evropy. Tato doba samozřejmě ovlivnila myšlení místních obyvatel. Vznikla kultura, která propojuje islám a křesťanskou Evropu a je to opravdu vidět na každém kroku.